Špičková věda nevzniká jen v Praze. Proč o ní přesto skoro neslyšíme? 

Karel Žídek získal jeden z nejprestižnějších evropských grantů ERC. Karolína Morávková se díky svému výzkumu dostala až do finále Falling Walls Lab v Berlíně. Eduard Seibert zaujal svět svítidlem vytvořeným za pomoci včel. 

Mají jedno společné. Špičkovou vědu dělají mimo Prahu. 

A právě to je téma letošního ročníku konference Sdílej vědu!, která se uskuteční 12. října na Technické univerzitě v Liberci a podpoří ji Agentura regionálního rozvoje společně s Libereckým krajem.   

Jak komunikovat špičkový výzkum z regionů tak, aby se dostal k lidem, firmám i médiím? 

„Když jsem mluvila s jednotlivými řečníky, začalo se přirozeně ukazovat, že komunikace vědy na regionálních univerzitách má svá specifika. Fungujeme v jiném prostředí než velké univerzity ve velkých městech. O to důležitější je sdílet zkušenosti a hledat cesty, které opravdu fungují,“ říká Eva Doležalová, organizátorka konference a komunikátorka vědy v Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace (CXI TUL) Technické univerzity v Liberci. 

Věda musí být vidět 

Jedna z cest vede přes sociální sítě. Právě jejich potenciál pro popularizaci vědy ukáže Ondřej Michal, vedoucí oddělení komunikace a marketingu TUL.  

„Digitální doba si žádá digitální komunikaci. Chce-li univerzita efektivně popularizovat své vědecké poznatky, musí vstoupit na pole sociálních sítí. Naštěstí to není vůbec složité, jen je třeba komunikovat srozumitelně, autenticky a atraktivně,“ říká Michal.

A právě v tom podle něj může vědě pomoci marketing. Ne tím, že by měnil její obsah, ale tím, že hledá způsob, jak ho dostat k publiku. 

„Věda je kvalitní produkt. Rozhodující je způsob, jakým ho dokážeme přiblížit lidem,“ dodává. 

Ve své přednášce o digitální popularizaci vědy představí konkrétní příklady, jak mohou univerzity a vědci využít sociální sítě k oslovení širokého publika. Na datech z TUL zároveň ukáže, že promyšlenější komunikace a jasný vizuál mohou výrazně zvýšit dosah vědeckého obsahu. 

Komunikace není něco navíc 

Špičkový výzkum dnes nekončí publikací. Skutečný dopad má až ve chvíli, kdy se dostane k lidem, firmám nebo politikům. 

Karel Žídek z centra TOPTEC při Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, čerstvý držitel ERC Consolidator Grantu, proto pokládá otázku, která míří do samotného srdce akademického prostředí. 

„Kolegům své výsledky prezentujeme zcela běžně jako nedílnou součást naší práce. Proč je komunikace za tuto hranici pro některé vědce stále jen zatěžující nadstavbou?“ 

Nedělat z toho vědu. Ale ani nesklouznout ke zkratkám 

Jak vysvětlovat klimatickou změnu lidem, kteří nemají čas pročítat odborné studie? Josef Trögl z Fakulty životního prostředí UJEP tvrdí, že klíč je v jednoduchosti. Ne však v takové, která z tématu odstraní souvislosti. 

„Komunikace environmentálního výzkumu vyžaduje ‚nedělat z toho vědu‘, ale zároveň nepřistoupit na ‚globální zjednodušování‘,“ říká. 

Právě přílišné zkratky podle něj mohou složitá environmentální témata zkreslit, ať už na sociálních sítích, nebo v médiích. 

Každý výzkum má svůj příběh 

Popularizace nezačíná suchou tiskovou zprávou. Začíná hledáním příběhu. 

Lenka Mannová z Univerzity Hradec Králové ukáže, že i za nejsložitější vědeckou studií se skrývá téma, kterému může porozumět široká veřejnost, pokud ho někdo dokáže dobře vyprávět. 

Kdo bude komunikovat vědu zítra? 

Sociální sítě, umělá inteligence i nové formáty mění způsob, jakým dnes vědu komunikujeme. Nemění ale to nejdůležitější. 

Astrofyzik Tomáš Gráf ze Slezské univerzity v Opavě připomíná jednoduchou věc. 

„Na formě komunikace vědy až tak nezáleží. Na faktech ano.“ 

Nadšení nestačí 

Většina kvalitní popularizace dnes stojí na lidech, kteří ji dělají vedle své hlavní práce. To ale podle Terezy Mašínové z ÚOCHB AV ČR není dlouhodobě udržitelné. 

„Kvalitní komunikace a popularizace vědy vyžadují čas, zkušenosti a prostředky. Nejde je stavět na dobrovolnictví.“ 

Výzkum ženského těla – od okraje zájmu do centra inovací 

Reprodukční biotechnoložka Karolína Morávková z CXI TUL vyvíjí nanovlákenné systémy pro dopravu léčiv do gynekologického prostředí. Právě za něj získala ocenění v soutěži Falling Walls Lab a postoupila do mezinárodního finále v Berlíně. 

„Ženské reprodukční zdraví bylo dlouho vědou trochu opomíjené. To se ale mění. Je to nejen důležité výzkumné téma, ale také skvělý příklad toho, jak moc záleží na tom, jak se o vědě mluví navenek,“ říká Morávková. 

S firmami o technologiích jejich jazykem 

Vyvinout novou technologii nestačí. Skutečný dopad přichází až ve chvíli, kdy ji firmy pochopí, přijmou a promění v inovaci. 

Právě tomu se dlouhodobě věnuje Jan Kočí z CXI TUL, který propojuje výzkumné týmy s průmyslem a pomáhá firmám zavádět nové technologie do praxe. Ve své přednášce ukáže, proč je komunikace stejně důležitá jako samotný výzkum a jak mluvit o technologiích jazykem lidí, kteří rozhodují o jejich využití. 

Ve své práci ukazuje, že o úspěchu inovací často nerozhoduje jen kvalita technologie, ale i schopnost vysvětlit její přínos lidem, kteří ji mohou využít. 

Když učí studenti 

Přednášet nemusí vždy profesor. Ondřej Linhart z Ekonomické fakulty TUL ukáže, že někdy mají největší dopad právě studenti. V projektu zaměřeném na podporu sociálního podnikání totiž vyrážejí na základní a střední školy oni sami.  

„S Libereckým krajem a Agenturou regionálního rozvoje rozvíjíme projekt na podporu sociálního podnikání. Na školách učí naši studenti místo akademiků. První návštěvy škol ukázaly, že projekt má úspěšný start,“ říká Linhart. 

Dobrá věda nestačí. Musí se umět ukázat 

Ve vědě se roky učíme bádat, pracovat s daty, formulovat závěry a obhajovat je před odbornou komunitou. Mnohem méně času ale věnujeme tomu, jak vlastní práci představit lidem okolo nás. 

Právě na to upozorňuje Eduard Seibert, architekt, designér a doktorand Fakulty umění a architektury TUL. 

„Pro mnoho vědních aktivit je sebeprezentace důležitější než matematika. Kolik semestrů jsme jí věnovali?“ ptá se. 

Sám přitom ukazuje, jak silný může být příběh na pomezí oborů. Ve své práci propojuje architekturu, design, výzkum a svět včel. Jeho svítidlo Beehive nevzniklo jen jako designový objekt, ale jako výsledek spolupráce člověka s přírodním procesem.  

Věda jako součást rozvoje regionu 

Podobné příběhy ukazují, že komunikace vědy není jen otázkou jejího obrazu navenek. V regionech může rozhodovat i o tom, zda se výsledky výzkumu dostanou do praxe a promění se v nové příležitosti pro firmy i lidi. 

„V Libereckém kraji vzniká špičkový výzkum. Jenže nestačí něco skvělého vymyslet a pak doufat, že si toho někdo všimne. Musíme umět vědu dostat z laboratoří mezi firmy a mezi lidi. Právě tak vznikají nové nápady, firmy a pracovní místa s vyšší přidanou hodnotou. A také důvod, proč talentovaní lidé přijdou studovat, pracovat a žít právě do Libereckého kraje,“ uzavírá Edvard Kožušník, statutární náměstek hejtmana pro hospodářský a strategický rozvoj Libereckého kraje. 

Sdílej vědu! a navazující NET konference ukážou, že kvalita výzkumu nezávisí na poštovním směrovacím čísle. O tom, jestli změní svět, často rozhoduje to, jak dobře o něm dokážeme mluvit.