11 milionů tun skla skončí každý rok na skládkách v Evropské unii. Celosvětové odhady pak hovoří až o 70 milionech tun skleněného odpadu ročně. Liberecký start-up Glassiteca má ambici toto číslo zmenšit – přeměnou střepů na Glassticine, porézní hmotu s uplatněním v hydroponii, stavebnictví nebo umění.
V pozadí řady objevů stojí náhoda. Penicilin, teflon – a také Glassticine, který vznikl v roce 2020 při experimentování s 3D tiskem skla v laboratoři Technické univerzity v Liberci. „Namísto toho, abychom porézní skleněnou plastelínu odložili, začali jsme ji dál rozvíjet,“ vzpomíná Lenka Hanušová z Institutu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace, která je dnes v Glassitece zodpovědná za PR a komunikaci.
Z původně vedlejšího produktu se během několika let stala platforma pro nové využití skleněného odpadu. „Používáme třeba střepy ze sklářského průmyslu a domácností, laboratorního skla nebo i perličky z bižuterie. Důležitá je jejich čistota, barva a typ,“ popisuje Hanušová.
Proces začíná pečlivým tříděním, dekontaminací a mletím. Následuje tvarování do forem nebo 3D extruzí (vytlačováním), sušení a vypálení. Výsledkem je lehký, průsvitný a chemicky inertní sklokeramický materiál s póry o velikosti 30 až 180 mikrometrů. Vlastnosti Glassticinu se dají změnit úpravou výrobního postupu, čímž se hmota přizpůsobí zamýšlenému využití.
První spin-off Technické univerzity v Liberci
Glassiteca vznikla v úzké spolupráci vědců z Katedry sklářských strojů a robotiky Fakulty strojní, ekonoma, specialistky na anorganické materiály a dalších odborníků. Výsledkem je propojení technického know-how s praktickým pohledem na výrobu a obchod.
„Univerzita zůstává klíčovým partnerem v oblasti výzkumu a inovací, firma pak zajišťuje vývoj, výrobu a obchod,“ popisuje aktuální rozdělení rolí Lenka Hanušová. Společné výrobní protokoly a jasně nastavené vlastnictví patentů umožňují převádět výzkum do komerční praxe rychleji, než je v podobných projektech obvyklé.
Cesta z laboratoře nebyla bez komplikací. Slovo si bere PR specialistka: „Narazili jsme na administrativní zátěž při ochraně duševního vlastnictví a certifikacích. Dnes bychom si nastavili pevný harmonogram právních kroků a včas zapojili certifikační autority. Urychlilo by to vstup na trh i vyjednávání s partnery.“
Aktuální využití: hydroponie, městská zeleň i design
O Glassticine mají zájem partneři z různých oblastí – od výrobců hydroponických systémů přes stavebnictví až po správce městské zeleně. V Liberci materiál testují v rámci projektu PilotInnCities, kde slouží například jako součást zelených fasád, městského mobiliáře nebo mobilních zelených stěn. Díky své schopnosti zadržovat vlhkost podporuje růst rostlin a přispívá k ochlazování prostředí.
„Testy potvrzují stabilní mechanické vlastnosti i vhodnou nasákavost pro aplikace s vodním cyklem,“ říká Lenka Hanušová. Materiál si letos našel cestu také na veletrh Glasstec 2024, kde vzbudil zájem partnerů z dalších evropských zemí.
Glassticine má i designový potenciál. Kolekce ručně vyráběných svítidel a difuzérů Afterforms, vytvořená ve spolupráci se studiem Balance is Motion, využívá porézní strukturu materiálu pro rozptyl světla i vůní.
Výhled do budoucna
V pilotním provozu Glassiteca zpracovává necelou tunu odpadního skla ročně. První průmyslová linka s odhadovanou investicí ve výši 25 až 30 milionů korun umožní škálovat výrobu do řádu stovek tun za rok. Cílem je modulární systém, který pružně reaguje na poptávku a umožní zpracovávat širší spektrum odpadního skla.
Od roku 2030 navíc vstoupí v platnost evropská legislativa, která už nedovolí sklo běžně ukládat na skládky. Právě technologie typu Glassticine umožní městům a firmám s tímto druhem odpadu nakládat smysluplněji.
„Naší prioritou je zachovat výrobu pod kontrolou, ale zároveň jsme výhradními držiteli licence k patentu TUL a počítáme s možností udělovat sublicence v zahraničí – tam, kde by nebylo ekologické ani ekonomické skleněný odpad převážet na velké vzdálenosti,“ upřesňuje Hanušová.
V příštích měsících se tým zaměří na navýšení kapacity, rozšíření týmu a přípravu prvních komerčních dodávek. Regionální síť – od TUL přes Agenturu regionálního rozvoje a její Lipo.ink až po město Liberec – zůstává pro další rozvoj klíčová. Výhledově má Glassticine potenciál najít uplatnění i v náročných technických aplikacích, např. ve filtraci mikročástic nebo jako součást nanofiltračních systémů.
Úvodní foto: Adam Pluhař, TUL
