Stará lednice skrývá suroviny pro nové produkty. Praktik System ukazuje, co vše se dá vrátit do výroby

Až dosloužím, chci do sběru – abych mohl dál sloužit. I tak by mohla znít slova spotřebičů, kterým PRAKTIK system propůjčuje další smysl. Likvidaci elektrospotřebičů a plastů z elektra a automotive segmentu se věnuje přes 30 let – s důrazem na procesy, díky kterým se recyklované materiály vracejí zpět do výroby po celé Evropě.

Za branami novodobých „těžařů“

Důraz na čistotu dává recyklátu ze strážské firmy o úroveň vyšší hodnotu. „Kvalita recyklátů je klíčová proto, abychom oslovili výrobce napříč Evropou,“ vysvětluje Jana Hloušková, obchodní manažerka ze společnosti PRAKTIK system.

Recyklace ledniček v PRAKTIKu probíhá ve třech precizně navazujících krocích. Nejprve se korpus odstrojí a bezpečně se odsají a separují chladivo a olej. Následně se celý korpus rozdrtí – u tohoto kroku se současně zachycují plyny z nadouvadel. Ve třetím a závěrečném kroku se zpracovávají a dočišťují plasty. V lednici jich přitom najdete hned několik druhů.

„Celý proces jsme plně automatizovali, s důrazem na maximální využití materiálů a ochranu životního prostředí. Zároveň pod jednou střechou zajišťujeme i dočišťování plastů, což není v evropském měřítku běžné. Využíváme k tomu fyzikální procesy bez chemických činidel. Právě to je naše přidaná hodnota – většina zařízení se specializuje pouze na část zpracování,“ uvádí Hloušková.

Železné kovy putují do hutí, neželezné kovy do sléváren, plyny do chemických závodů, sklo k výrobcům skla. Z polymerů se vyrábějí např. nástroje pro zahrádkáře, interiérové díly automobilů nebo předměty denní potřeby. „Z našich plastů vznikají ramínka pro módní značky v Itálii, v Anglii z nich vyrábějí reklamní předměty,“ říká obchodní manažerka.

A dodává: „Lednice, která se vyhodí ve Stráži pod Ralskem, se po zpracování v naší firmě může znovu objevit v domácnosti – třeba jako součást podlahového topení.“

Budoucnost patří jednodušším materiálům

Zásadní zlom nastal ve chvíli, kdy výrobci přestali vnímat recyklát jako podřadný materiál a začali ho brát jako plnohodnotnou surovinu pro průmysl.

„Ještě před patnácti lety jsme museli oslovit desítky firem, aby si vůbec někdo recyklát koupil. Dnes je situace přesně opačná – poptávka roste a firmy se s recyklovanými materiály naučily efektivně pracovat. Do budoucna se navíc jejich využívání stane povinnou součástí výroby nových produktů,“ doplňuje Hloušková.

Důvod je zřejmý: tlak na udržitelnost, evropská legislativa i snaha o surovinovou soběstačnost nutí výrobce hledat nové cesty, jak jednou použité materiály zapojit do svých výrobních procesů.

Cestu ukazuje i obrovský zájem ze strany automobilek o začlenění recyklátů do výroby nových vozů. Pohled do zákulisí nabízí obchodní manažerka: „Projekty ladíme roky, ale už vidíme reálné výsledky. Už nějakou dobu dodáváme recyklát z přístrojových desek aut na výrobu nových. Vše prošlo testováním a desky ze znovupoužitých materiálů se už sériově vyrábí. A další projekty na výrobu z recyklátu máme v předsériové výrobě.“

Mění se i přístup k produktovému designu. „Výrobci směřují k monomateriálům, aby je bylo možné znovu použít. Dnes v jednom autě najdete desítky druhů materiálů, a ne všechny dokážeme efektivně oddělit. Budoucnost patří jednoduššímu designu a uzavřenému materiálovému cyklu,“ konstatuje. A poukazuje i na význam osvěty: „Dlouhodobě se věnujeme také vzdělávacím programům pro školy i veřejnost. Bez toho by změna myšlení nešla tak rychle,“ uzavírá Jana Hloušková.