Vystudovala humanitní gymnázium, nechybělo málo a stala se z ní úspěšná právnička. Chvíle strávené v dětství s dědečkem v dílně ji ale nakonec přitáhly k technice a chuti přicházet věcem na kloub. Věda a výzkum u Dariny Jašíkové, která působí jako seniorní výzkumná pracovnice v Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace CXI TUL, nakonec vyhrály na plné čáře. Vedle práce v laboratoři přednáší Darina na Fakultě mechatroniky TUL a když se zrovna nevěnuje výzkumu, zaměstnávají ji její hudební projekty. Jak klikatá může být cesta k bílému plášti a co musí mít dobrý výzkumník? Nejen o tom jsme si s Darinou na sklonku léta společně popovídali.
Magazine
Petra Doubková studuje na Technické univerzitě v Liberci průmyslové inženýrství a zároveň pracuje ve Středisku pro vědu a výzkum Krajské nemocnice Liberec. Kdybyste nabyli dojmu, že při takovém vytížení není možné rozjíždět úspěšný startup, budete na omylu. Petra bojuje za lepší životní prostředí a na trh pod značkou EcoHaus uvádí prací papírky, které strčí do kapsy těžké a neekologické prášky. Pro svůj nápad nadchla stovky lidí, v jarní crowdfundingové kampani jí na rozjezd přispěli téměř půl milionem korun.
Design Centrum CzechTrade přispívá k tomu, že se i začínající či méně známí čeští designéři dostávají k zajímavým světovým zakázkám. A zvučná jména českého designu jako Liběna Rochová nebo Olgoj Chorchoj jsou zase ve světě lépe vidět. Z druhé strany vzato, české podniky díky CzechTrade a jeho databázi nacházejí pro design svých produktů špičkové profesionály. Využívají toho stále častěji, uvědomují si totiž, že pro ně design znamená velkou konkurenční výhodu.
Místo trendy džín si jako desetiletá k narozeninám přála mikroskop a vždy chtěla věcem přijít na kloub. Lucie Ligasová se na dráhu vědy a výzkumu definitivně vydala po setkání s profesorem Davidem Lukášem, jednou z ikon libereckého nanovýzkumu. Na jeho přednášce jí učaroval generátor, který chrlil chomáče jinak okem neviditelných vláken. Zrodilo se tak celoživotní poslání. Dnes zastává Lucie manažerskou pozici a pomáhá firmám sdruženým v klastru Nanoprogress uvádět poznatky českého nanovýzkumu do praxe. Chybí jí práce v laboratoři? Jaká byla její cesta a jaké to je, dělat svět více a více nano?
Na štítku matrací a polštářů vyráběných Lukášem Vejnarem z Liberce, najdete ve složení konopí a ovčí vlnu. V hlavě má Lukáš desítky nápadů na výrobky spojující tyto dva funkční přírodní materiály. Aktuálně ale nejvíce řeší, jak svou vášeň pro řemeslo přetavit v dobře šlapající podnikatelský projekt a věnovat se už jen šití. Povídali jsme si o výjimečnosti konopí jako materiálu, byrokracii, která se pojí s jeho pěstováním i o tom, jestli se tato rostlina ve své technické formě vrátí na česká pole.
Petra Matějková Gadasová s manželem Richardem, zakladatelé textilního ateliéru Edgart, si pro své tvoření zrekonstruovali dům v Lázních Libverda v Jizerských horách. V showroomu zde navrhují a s místními švadlenami šijí sítotiskem zdobené šaty a doplňky z přírodních materiálů. Zapředli jsme s Petrou rozhovor na téma, jak se společně s Richardem dostali ke lnu, jak se liší české veletrhy od těch zahraničních i jak pandemie posunula jejich ateliér do digitálu.
Navrhují v Liberci, šijí především v Česku a na Slovensku. Pod taktovkou Jiřího Doubravy, jehož děda i táta pracovali v textilním průmyslu, konkrétně v liberecké Textilaně. Děda dokonce na pozici ředitele. Před více jak deseti lety se Jiřího předchůdci v managementu firmy Direct Alpine rozhodli přesunout výrobu z Asie do Evropy. On toho ani dnes, přes růst výrobních nákladů o desítky procent, nelituje. Naopak ve skrytu duše touží začlenit do firmy vlastní šicí dílnu.
Když si s Xénií, která stojí za značkou ručně šitých kšiltovek X.style, začnete povídat o její tvorbě, je pravděpodobné, že se hovor dříve či později stočí ke dvou nebo čtyřjehlovému stoji, případně k mašině na výšivky. Právě vášeň pro staré stroje ji dovedla k současnému podnikání. Jak dlouho jí trvalo naučit se šít kšiltovku a kolik strojů teď najdete za dveřmi X.style dílny v Liberci? Odpovědi hledejte na následujících řádcích.
Přijali výzvu, připojili se a zvítězili. Řeč je o týmu Binner, který úspěšně prošel sítem loňského 24hodinového Ideathonu pro studenty Technické univerzity v Liberci. Vzdálenému připojení navzdory vytvořili ze svých nápadů projekt řešící nakládání s odpadem na Frýdlantsku a uspěli u porotců. Je ale 24 hodin dost na to vymyslet projekt tak, aby uspěl v praxi? A jaký je recept vítězů na úspěch? Zeptali jsme se na to Jaroslavy Frajové, doktorandky FUA TUL, která v současnosti píše další kapitoly příběhu jménem Binner.