Patnáctery lněné šaty prodala před dvaceti lety během hodiny. Dnes Petra M. Gadasová s manželem vedou úspěšný textilní ateliér Edgart

Patnáctery lněné šaty prodala před dvaceti lety během hodiny. Dnes Petra M. Gadasová s manželem vedou úspěšný textilní ateliér Edgart

Petra Matějková Gadasová s manželem Richardem, zakladatelé textilního ateliéru Edgart, si pro své tvoření zrekonstruovali dům v Lázních Libverda v Jizerských horách. V showroomu zde navrhují a s místními švadlenami šijí sítotiskem zdobené šaty a doplňky z přírodních materiálů. Zapředli jsme s Petrou rozhovor na téma, jak se společně s Richardem dostali ke lnu, jak se liší české veletrhy od těch zahraničních i jak pandemie posunula jejich ateliér do digitálu.

Petra vystudovala v Berlíně design. Během studií si pořídila svoje první lněné šaty a materiálu úplně propadla. Dokonce mu věnovala i svou diplomovou práci. Ateliér Edgart založili s manželem ještě v době, kdy byly Čechy lnářskou velmocí. „Dvacet let nazpátek jsme prožívali boom, působily tu obrovské společnosti, které len zpracovávaly, vyváželi jsme do celého světa. To ale před deseti lety skončilo a my najednou museli materiál hledat jinde,” uvádí Petra.

Začátky módní značky před dvěma dekádami vypadaly jinak, než když se v textilní branži rozjíždí brand dnes. „Šili jsme jen pro obchody, jezdili na veletrhy po Čechách. Nebyly tu žádné design markety, jak je známe teď,” popisuje návrhářka začátky podnikání.

V Edgartu dnes tvoří pomalou módu, obrací se k řemeslu a jeho tradici v regionu, jezdí ho prezentovat na kunstmarkty do zahraničí. Práce jim generuje nová spojení profesní i čistě lidská. „Děkuji každý den, že to můžeme dělat a že se tím uživíme. Máme štěstí na zajímavé lidi, co jsou na jedné vlně. Kolem ateliéru za ty roky vyrostla komunita, která se navzájem propojuje a obohacuje. To je pro mě ohromně cenné,” popisuje svou filozofii Petra.

Rukopisem ateliéru je ruční sítotisk. Do tvorby se otiskává i genius loci místa, kde Petra s Richardem žijí, a to podhůří Jizerek. Modely si sami navrhují, stříhají a tisknou na ně z vlastních šablon. Takto nachystaný materiál se pak rozváží švadlenám, které dílo dovedou do zdárného konce podle předloh. Autoři spolupracují s libereckými krejčovstvími, i když to nemají vždy jednoduché. „Během let jsme vícekrát měnili švadleny. Vůbec nějaké najít není snadné, natož pak ty kvalitní. Už ale téměř jednu dekádu pracujeme se stejným podnikem, kde nejen že odvedou práci, ale zajímají se, jsou spolehliví a berou nás už téměř za vlastní,” říká k tomu Petra.

Pro „lázeňáky” i pro přespolní

Svou tvorbou a přístupem chtějí Petra s Richardem podporovat turistický ruch v regionu a ukázat, že i k výletování lze přistupovat víc uvědoměle a s cílem poznat místní řemesla. „Jednou z těchto představ je rodinka, která přijede do Jizerek na víkend, ubytuje se v penzionu a zatímco tatínek vyvede děti do hor, maminka stráví u nás v ateliéru příjemný čas buď výběrem šatů nebo tak, že si třeba vyzkouší tvorbu v sítotiskové dílně,” popisuje Petra.

A zrovna ve chvíli, kdy Petra o těchto vizích před pár měsíci přemýšlela, vypsal Liberecký kraj grant na pořádání řemeslných workshopů. „Přesně se to potkalo s mými myšlenkami. Chceme ateliér více otevírat lidem a kurzy sítotisku se ukázaly jako zajímavý nápad. Tu techniku nedělá každý, musíte na to mít technické zázemí. Já sama se zúčastnila spousty kurzů v Rakousku a vedu Ateliér sítotisku na SUŠ v Liberci,” odkrývá aktuální dění Petra.

Lepší e-shop a rostoucí sítě

I když má Edgart silnou pozici v rakouské a německé komunitě, což během pandemie drželo Petru s Richardem nad vodou, nevyhnula se mu potřeba opřít se do digitální prezentace.

„I já jakožto člověk z minulého století jsem konečně začala používat sociální sítě. Nechtěla jsem se dál vymlouvat, že když to šlo bez nich doteď, půjde to tak do nekonečna. Chápu, že v dnešním světě je to nezbytnost a vidím, jak komunita lidí, kteří nás podporují, pomalu roste,” říká Petra a radí hlavně najmout kvalitního fotografa.

Ateliér ještě rok nazpátek neměl funkční e-shop. „Pandemie nás donutila začít s online prodejem. Otevřelo nám to úplně nový model, jak výrobky dostat k zákazníkům,” dodává Petra.

Blýská se na lněné časy?

I když Petra s Richardem ve své tvorbě maximálně podporují lokální zdroje, díky tomu, že len z českých polí prakticky vymizel, musí brát dnes většinu materiálu z Evropy. „Díky účasti na evropských veletrzích jsme měli vždycky z čeho vybírat, ale najít nové dodavatele nebylo ani tak jednoduché. Pracujeme hodně s barvami a potřebovali jsme někoho, kdo nabídne kvalitu i potřebnou škálu odstínů,” vzpomíná Petra.

Tomu, že by se tradice doma obnovila, moc nevěří. „Lněná pole potkáte v Čechách jen výjimečně,” poznamenává zklamaně.

Skrze aktivity ateliéru chtějí Petra s Richardem ponouknout Čechy k tomu, aby si vzpomněli, jakou tradici tu přírodní materiály mají. „V Rakousku a Německu je tradice neporušená. Len tam nemají spojený jen s babičkami, utěrkami a ručníky. Milují ho tam, je moderní, ekologický, vzdušný,” popisuje odlišné smýšlení za hranicemi Petra.

Obliba přírodních materiálů ale pomalu roste i v Čechách. Podle Petry to souvisí hlavně s uvědomělejším smýšlením o naší planetě. Lidé nakupují ohleduplněji výrobky z materiálů, které ji tolik nedrancují. „V Rakousku to jede už celé roky, Česko se teď na té poslední vlně veze, je tu k mání čím dál více věcí z konopí, biobavlny i dalších přírodních materiálů,” popisuje Petra.

Trendu si samozřejmě všimly i velké firmy. V řetězcích najdete lněné kolekce, někdy doslova za pár korun. „Příze je ale z Číny, všechno je to šité v Bangladéši nebo zase v Číně a je to celé úplně někde jinde než český lněný produkt. Vývoj ve světě ale čím dál tím více ukazuje, jak moc je důležité podporovat lokální tvůrce,” uzavírá návrhářka.

Zahraniční markety jsou o pokoře

Petru s Richardem lze často potkat na designových přehlídkách a veletrzích v zahraničí. Jak sami říkají, jsou neustále jednou nohou v Libverdě a druhou na cestách. Dostat se jako vystavovatel na design market v zahraničí ale není jen tak. „Venku je to prestižní záležitost. Posíláte dopředu fotky, komentáře, nevíte, jestli vás vůbec přijmou. Pokaždé jsme maximálně vděční, že na akci můžeme zase být,” říká Petra.

České markety mají podle tvůrců ještě rezervy. „Máme zkušenost s největším marketem u nás. Překvapilo nás, že účast na něm nás vyšla dráž, než když vystavujeme na prestižní adrese v německé galerii. Přitom jsme celý den stáli v Praze na asfaltu,” popisuje Petra a dodává: „Všechno je to i o organizátorech a podpoře, kterou vám dají.”

Nechoďte pro produkt, ale pro zážitek

Edgart už v tuhle chvíli takřka nedodává do obchodů, zůstal jen jeden v Čechách a jeden v Drážďanech. „Odpískali jsme to. Nebyla to naše cesta. Chceme se potkávat s lidmi, poslouchat jejich příběhy a ukazovat jim řemeslo. Setkávání se zákazníky nás posouvá dál, povídáme si o tom, co je baví a co chtějí nosit,” vysvětluje Petra.

Petra s Richardem tak už o svých klientech vědí daleko víc, než jakou velikost nosí nebo jakým střihům dávají přednost. „Známe jejich příběhy, jsme srdcaři, co svoje zákazníky touží poznat. I oni pak vnímají rozdíl mezi anonymitou textilních řetězců a srdečnou atmosférou u lokálních výrobců,” uzavírá Petra.

foto (c) Manina Pașcan

Doporučené články

Letní PechaKucha Night v Kině Varšava představí tucet výjimečných sklářských příběhů 
Letní PechaKucha Night v Kině Varšava představí tucet výjimečných sklářských příběhů 
PechaKucha Night, akce, jejíž název v překladu znamená „Noc povídání či tlachů“ se pomalu, ale jistě zabydluje na kulturní mapě Liberce. Oblibu si získala především pro svůj dynamický formát. Od řečníků vyžaduje, aby diváky seznámili se svým tématem pomocí dvaceti fotek, na které mají celkem 400 vteřin. Ve čtvrtek 25. srpna se v Kině Varšava od osmi hodin odehraje již sedmá liberecká akce tohoto formátu. Tentokrát v rámci festivalu skla Crystal Valley Week. 
Design jako konkurenční výhoda. CzechTrade podpoří i vaše designové studio
Design jako konkurenční výhoda. CzechTrade podpoří i vaše designové studio
Design Centrum CzechTrade přispívá k tomu, že se i začínající či méně známí čeští designéři dostávají k zajímavým světovým zakázkám. A zvučná jména českého designu jako Liběna Rochová nebo Olgoj Chorchoj jsou zase ve světě lépe vidět. Z druhé strany vzato, české podniky díky CzechTrade a jeho databázi nacházejí pro design svých produktů špičkové profesionály. Využívají toho stále častěji, uvědomují si totiž, že pro ně design znamená velkou konkurenční výhodu.
Hlavně, ať nápady neleží v šuplíku. Lucie Ligasová posouvá český nanovýzkum vpřed
Hlavně, ať nápady neleží v šuplíku. Lucie Ligasová posouvá český nanovýzkum vpřed
Místo trendy džín si jako desetiletá k narozeninám přála mikroskop a vždy chtěla věcem přijít na kloub. Lucie Ligasová se na dráhu vědy a výzkumu definitivně vydala po setkání s profesorem Davidem Lukášem, jednou z ikon libereckého nanovýzkumu. Na jeho přednášce jí učaroval generátor, který chrlil chomáče jinak okem neviditelných vláken. Zrodilo se tak celoživotní poslání. Dnes zastává Lucie manažerskou pozici a pomáhá firmám sdruženým v klastru Nanoprogress uvádět poznatky českého nanovýzkumu do praxe. Chybí jí práce v laboratoři? Jaká byla její cesta a jaké to je, dělat svět více a více nano?
Vložením e-mailu souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů.