Sní o vlastním konopném políčku a tkalcovském stavu. Lukáš Vejnar chce v regionu oživit zaniklou tradici

Sní o vlastním konopném políčku a tkalcovském stavu. Lukáš Vejnar chce v regionu oživit zaniklou tradici

Na štítku matrací a polštářů vyráběných Lukášem Vejnarem z Liberce najdete ve složení konopí a ovčí vlnu. V hlavě má Lukáš desítky nápadů na výrobky spojující tyto dva funkční přírodní materiály. Aktuálně ale nejvíce řeší, jak svou vášeň pro řemeslo přetavit v dobře šlapající podnikatelský projekt a věnovat se už jen šití. Povídali jsme si o výjimečnosti konopí jako materiálu, situaci na světových trzích s konopným vláknem i o tom, jestli se rostlina ve své technické formě vrátí na česká pole.

Lukáš Vejnar je samouk. Jako vyučený opravář počítačů neměl k textilnictví úplně blízko. Ke střihům, jehlám, nitím a konopí ho posunul moment, kdy sám sháněl novou matraci.

„Okolo roku 2005 jsem objevil futony, které se zrovna čerstvě objevily na českém trhu. Dvě firmy je v té době vyráběly a inspirovaly se při tom japonskými originály. Jako materiál používaly konvenční bavlnu, která není zrovna nejšetrnější k přírodě. Především z pohledu množství chemikálií potřebných při jejím pěstování. Začal jsem přemýšlet, čím by se to dalo nahradit,” popisuje začátky své budoucí živnosti Lukáš.

Hledání šetrnějšího materiálu pro Lukášovu první matraci začalo u zmíněné bavlny dovážené k nám i přes půl světa. Poté přešlo ke lnu, u kterého Lukáš věřil, že díky tradici pěstování v Česku musí být pořád dostupnou surovinou, až nakonec zakotvilo u konopí. To se ukázalo jako ideální volbou.

Ačkoliv je konopí známé spíše jako droga, složka léčebných přípravků, olejů či barev, v textilnictví umí díky svým vlastnostem pořádně zaválet. „Od dětství mám sen tkát. Pamatuji si, jak jsme byli u známého, který měl stav, ten klasický, skoro dvoumetrový. A mně přišlo naprosto fascinující, že z takové věci, jako je nit, notabene konopná, se dá vyrobit látka,” vypráví Lukáš o honu za nejvhodnějším materiálem pro výrobu svých matrací.

Využití od kořene po květ

Konopí je neuvěřitelně všestranná rostlina, která se dokáže škůdcům ubránit téměř bez chemie. „Spoustu brouků vůbec neláká, protože je velmi aromatická. Při pěstování se tak nemusí používat pesticidy a jiné chemikálie jako u přešlechtěné bavlny. Konopí si poradí samo,” popisuje Lukáš.

Konopí má také obrovskou kryvost, což znamená, že konopné listy velmi rychle rostou a svou plochou dokonale zakrývají půdu. Plevelu pod nimi to nedovolí se prodrat. Rostlina dokáže taky čistit půdu, vytahuje z ní zbytky škodlivých látek. „To není samozřejmě ideální pro vlákno, ale u technického konopí používaného třeba ve stavebnictví to problém není,” dodává Lukáš.

Překážkou pro pěstování konopí není ani špatná půda nebo nedostatek vláhy. Rostlina rozhodně nepotřebuje tolik vody jako bavlna. A mimo již zmiňované technické užití je stále oblíbenější příměsí v textilnictví, protože látky z něj utkané v létě chladí a v zimě hřejí.

Vlna, která zbytečně necestuje

Díky kombinaci konopí a ovčí vlny jsou na Lukášových matracích v suchu i spáči, kteří mají problém s pocením. „Konopí výborně saje a odvádí vlhkost. Pod konopnou tkaninu dávám výplň z ovčí vlny, která má podobné vlastnosti. Natahuje hodně vlhka, ale dobře schne. Zařídí příjemné suché teplo. Když pak necháte přes den rozestláno, matrace zase vyschne,” popisuje Lukáš hlavní výhody kombinace dvou přírodních materiálů.

Nejen volbou materiálů přispívá Lukáš k udržitelnosti svého podnikání. Radost mu dělá fakt, že jím používaná ovčí vlna nacestuje před proměnou ve finální výrobek maximálně 300 kilometrů. „Může se to zdát jako dálka, ale většina výrobců si objedná perfektně vyčištěnou vlnu z Turecka a má hotovo. Já chci podporovat místní dodavatele. Vlna je od chovatelů z Frýdlantska a Liberecka, vypraná kousek za hranicemi v Polsku a umykaná v Liberci u pana Pfeifera ze Šimonovic. Je to spousta práce i peněz navíc oproti tomu, kdybych ji koupil na burze, ale jsem na to opravdu hrdý,” popisuje Lukáš.

Ani vyšší cena a náročnější údržba zákazníky neodradí

První matraci Lukáš prodal v roce 2012. Chvíli ho šití futonů živilo, potom zase ne. Jak sám říká, je to nahoru a zase dolů. Poslední tři roky se ale vrací zákazníci, kteří objednávali mezi prvními a teď jim třeba dorostly do potřeby vlastní matrace děti. „To je ta největší odměna, když jsou zákazníci spokojení a objednají znovu. Vždycky, když si řeknu, že zvolním, objeví se nový zákazník,” svěřuje se s úsměvem Lukáš.

I když jsou na trhu levnější a bezúdržbovější matrace, nacházejí si Lukáše zákazníci sami. Aby produkty pořád posouval dál, konzultuje svoje nápady čas od času s libereckou univerzitou a přemýšlí, že by do projektu přizval i studenty textilní fakulty.

Na trhu není mnoho výrobců, kteří by kombinovali právě konopí a ovčí vlnu. „Leckdo to zkoušel, ale nedošel té dokonalosti. Už teď vidím, co by se dalo dělat lépe a mám nápady, kde ještě by se kombinace konopí a vlny dala skvěle využít. Třeba na vložky do bot,” odkrývá své plány Lukáš a dodává, že by se chtěl do šití znovu pustit tak, aby ho živilo naplno.

Bude se zase tkát i u nás?

Většina konopí ve světě pochází z Číny, kde mluví o takzvaném kotonizovaném konopí. „Číňané, ale i další producenti, se snaží využívat bavlnářské technologie, které už mají stokrát zaplacené. Jenže konopné vlákno je, mimo jiné, nejpevnější z přírodních vláken a je velmi dlouhé. S tím si bavlnářská technologie neporadí. Při tomto způsobu zpracování se tudíž musí surovina stříhat a mísit s bavlnou. Také proto, že jinak by výsledná látka byla třeba pro úplety příliš hrubá,” vysvětluje Lukáš.

Jak vypadá situace v Evropě? Podle Lukáše všichni výrobci, kteří na starém kontinentu konopí zpracovávají, tak činí jen pro svoji vlastní potřebu. Děje se to ve Francii nebo v Itálii. „Koupit vlákno v Evropě, abych si ho spřádal a tkal z něj, je opravdu problém. Nabízí to tu jen jediná rumunská firma.”

U nás se konopí nepěstuje na vlákno komerčně téměř nikde, jedině v rámci pokusů a testů. „V Československu se konopí naposled pěstovalo koncem 50. let, postupně ale plánované hospodářství veškerou produkci zlikvidovalo a nezbylo tu vůbec nic. Po revoluci se konopí na pole na chvíli vrátilo a byla tu i fabrika s tírenskou technologií, kterou se dostává ze stonku vlákno. Dnes už ale všechno převálcovala Čína,” doplňuje Lukáš.

Lukášovou vizí je ukázat lidem, že jsme se v Čechách pěstování konopí věnovali, že přírodní materiály mají své nesporné výhody a že oblečení nemusíme nakupovat z druhé strany zeměkoule a navíc plné chemie. „Třeba proto, že spousta lidí chce pomoci životnímu prostředí, ale neví, co udělat jako další krok nad rámec zažitého třídění odpadu,” uzavírá Lukáš a na závěr dodává, že by si nejraději pořídil tkalcovský stav a políčko konopí, aby byl při výrobě matrací a polštářů soběstačný. „Chtěl bych jednou celý proces zpracování konopí od vysazení, přes máčení, získávání vlákna, tření až po tkaní vlastní látky ukazovat lidem. Rozdmýchat v nich zájem o tradici, která zanikla a možná zas jednou vstane z popela.”

Doporučené články

Letní PechaKucha Night v Kině Varšava představí tucet výjimečných sklářských příběhů 
Letní PechaKucha Night v Kině Varšava představí tucet výjimečných sklářských příběhů 
PechaKucha Night, akce, jejíž název v překladu znamená „Noc povídání či tlachů“ se pomalu, ale jistě zabydluje na kulturní mapě Liberce. Oblibu si získala především pro svůj dynamický formát. Od řečníků vyžaduje, aby diváky seznámili se svým tématem pomocí dvaceti fotek, na které mají celkem 400 vteřin. Ve čtvrtek 25. srpna se v Kině Varšava od osmi hodin odehraje již sedmá liberecká akce tohoto formátu. Tentokrát v rámci festivalu skla Crystal Valley Week. 
Design jako konkurenční výhoda. CzechTrade podpoří i vaše designové studio
Design jako konkurenční výhoda. CzechTrade podpoří i vaše designové studio
Design Centrum CzechTrade přispívá k tomu, že se i začínající či méně známí čeští designéři dostávají k zajímavým světovým zakázkám. A zvučná jména českého designu jako Liběna Rochová nebo Olgoj Chorchoj jsou zase ve světě lépe vidět. Z druhé strany vzato, české podniky díky CzechTrade a jeho databázi nacházejí pro design svých produktů špičkové profesionály. Využívají toho stále častěji, uvědomují si totiž, že pro ně design znamená velkou konkurenční výhodu.
Hlavně, ať nápady neleží v šuplíku. Lucie Ligasová posouvá český nanovýzkum vpřed
Hlavně, ať nápady neleží v šuplíku. Lucie Ligasová posouvá český nanovýzkum vpřed
Místo trendy džín si jako desetiletá k narozeninám přála mikroskop a vždy chtěla věcem přijít na kloub. Lucie Ligasová se na dráhu vědy a výzkumu definitivně vydala po setkání s profesorem Davidem Lukášem, jednou z ikon libereckého nanovýzkumu. Na jeho přednášce jí učaroval generátor, který chrlil chomáče jinak okem neviditelných vláken. Zrodilo se tak celoživotní poslání. Dnes zastává Lucie manažerskou pozici a pomáhá firmám sdruženým v klastru Nanoprogress uvádět poznatky českého nanovýzkumu do praxe. Chybí jí práce v laboratoři? Jaká byla její cesta a jaké to je, dělat svět více a více nano?
Vložením e-mailu souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů.