Philipp Roden, Lipo.ink: Jsme tu pro všechny podnikavé obyvatele Libereckého kraje

Lipo.ink – Liberecký podnikatelský inkubátor působí v Libereckém kraji od konce roku 2017. Jeho posláním je podporovat vznik a rozvoj inovativních firem v regionu. Před nedávnem se tým Lipo.ink vedený Philippem Rodenem přesunul do nově revitalizované budovy v sousedství krajského úřadu. A právě s Philippem jsme si povídali o dosažených metách po třech a půl letech fungování, o tom, jaké služby poskytují i o tom, co všechno mohou lidé v kraji pod Ještědem dokázat, pokud tomu dají svou energii.

Matně vzpomínám na naše první setkání. Bylo to v roce 2018 na akci Digitální děcka určené bandě markeťáků z Liberce a okolí. Já byl v publiku, ty jsi prezentoval Lipo.ink. Pamatuju si to dodnes, už tenkrát mě inkubátor zaujal a říkal jsem si... Tohle bude velké. Jak vzpomínáš na začátky?

Rád rozbíhám nové věci. Mám už za sebou několik projektů, kde na začátku nebylo vůbec nic. Lipo.ink na tom byl podobně, v tom to byla zajímavá výzva. Navíc, v kraji jsem viděl pro myšlenku vzniku inovačního centra obrovský potenciál.

První, na co jsme se zaměřili, bylo vyjít s tím ven mezi lidi. Zaprvé, chtěli jsme o sobě dát vědět. Zadruhé, chtěli jsme během toho poznat potřeby lidí z Liberce a okolí, zmapovat si prostředí a zároveň vytvořit prostor pro setkávání. Protože já věřím, že když se potká skupina různorodých lidí, kteří každý umí něco, dají si spolu pivo, začnou se bavit... že z toho mohou vzejít synergie, nové projekty, startupy...

Vyšli jsme v Liberci ven s osvědčeným formátem Fuck Up Nights. Kromě networkingu to přineslo i zajímavé a potřebné sdělení, které souvisí se startupovou kulturou. A to, že fuck up neboli průšvih je běžná součást podnikání. Selhání není nic, za co by se člověk měl stydět. Důležité je se z toho poučit a rychle se oklepat.

Z webu Lipo.ink se dozvím, že podporujete podnikavost, kreativitu, vznik startupů, inovativních firem. Vím, že je za tím skrytý pestrý mix aktivit. Popíšeš mi je a zaškatulkuješ? Co, pro koho...?:-)

Jsme tady pro jakéhokoliv obyvatele Libereckého kraje, který chce podnikat nebo už podniká. Jsme schopni podpořit s odlišnou intenzitou třeba květinářku, kavárníka nebo majitele firmy.

Vezměme si příklad. Myslíš si, že tady není dost kaváren. Nevíš to jistě, bojíš se do něčeho pustit, aniž by Ti k tomu někdo dal oponenturu. Nikdy jsi to nedělal, takže možná chceš i vědět, co je k tomu všechno potřeba. Od toho tu máme naši Podnikatelskou ambulanci. Za tři a půl roku jí prošlo už přes dvě stovky nápadů. Od ženy na mateřské, která má nějaké hobby a chce z toho udělat byznys – to je konkrétní příklad Pohlednictví.cz, až po zastupitele mikroregionu, který se zeptá: „V zimě tady máme plno lidí, ale v létě k nám nikdo nepřijede, co s tím?” Plus všechno mezi tím. Ambulance je bezplatná, máme na ni vyhrazených osm hodin týdně.

Potom máme inkubační programy, kde už ta spolupráce je užší. Tam už chceme vidět u klientů inovaci a škálovatelnost. Inovace je pro nás cokoliv, co přináší hodnotu za využití něčeho nového. Když říkáme škálovatelnost, nebo potenciál pro rychlý růst, vrátím se zase k příkladu kavárny. Jestli bude dobrá, záleží zpravidla na místě a lidech, co ji provozují. To ale znamená, že jedním místem to ve většině případů končí. Když se ale z jedné kavárny v Liberci stane síť poboček po celé republice a ideálně i za hranicemi, pak je to škálování služby, a tedy i zajímavé téma pro inkubaci. Škálovatelné jsou pro nás zkrátka produkty nebo služby, které mohou uspět ve velkém v Evropě, i ve světě. A většinou jsou to technologické firmy.

Nakonec máme PlatInn, švýcarský program pro malé a střední podniky. Typicky se bavíme s existujícími firmami, které mají tradici, ale potřebují nakopnout inovaci. Většinou z prvního rozhovoru vzejdou tři hlavní témata: nové trhy, nové produkty, organizační rozvoj. Nové, široké téma je pro nás digitalizace. Je tady spousta firem, které by mohly být díky digitalizaci výrazně efektivnější. I s tím umíme pomoci.

Inkubační programy máte dva, Posilovnu a Plnotučnou inkubaci, jaký je v tom rozdíl?

V Posilovně se vzájemně oťukáváme, náplní je patnáct sezení s námi a určené je to pro podnikatele, kteří jsou se svým nápadem na začátku. Slouží k dotváření záměru a ověření byznys plánu. Třeba i k získání prvních platících zákazníků. Tenhle program jde rozjet velmi rychle.

Plnotučnou inkubaci preferujeme udělat jako druhý krok, právě po Posilovně. Už se trochu známe, víme, co od sebe očekávat, klient chápe naši hodnotu. A taky, aby se dostal do tohohle programu, musí splňovat alespoň tři ze čtyř kritérií popsaných na našich stránkách. My pak poskytujeme daleko větší servis – větší časovou dotaci v rámci sezení s námi, externí mentory a experty, právní, marketingové nebo grafické služby. V tomto momentě do inkubované firmy vstupuje kraj 2,5 procenty, což je tady v republice unikum. Je to de facto sňatek. Máme takové firmy dvě, a zrovna teď jsme zahájili proces vstupu do třetí.

Přijdu do Lipo.ink jako potenciální klient, který spadá do cílové skupiny, o které hovoříš. Mám nápad a chci ho realizovat. Jsou tací, kteří u nápadu skončí, jsou tací, kteří se vrhnou na dlouhou a strastiplnou cestu, na jejímž konci může být velmi úspěšná, inovativní firma. Z tvého pohledu, co je potřeba mít na tom úplném začátku, aby to dobře dopadlo?

Především potřebuješ vědět, proč to chceš dělat. Když si myslíš, že půjdeš podnikat kvůli tomu, abys byl bohatý a neměl šéfa, tak to je nesmysl. Na trh jdeš s produktem nebo službou, a když tvůj zákazník není spokojen, nenakoupí a ty nemáš z čeho žít. Šéfem je zákazník. A pozor, být bohatý sám o sobě není špatný cíl. Můžeš chtít zbohatnout nebo můžeš chtít měnit svět. Měl by ses ale připravit na to, že u toho budeš prošlapávat cesty, po kterých nikdo nešel, překonávat výzvy, které ještě nikdo nepřekonal. Je to trnitá cesta. Můžeš si být jistý, že na ní přijde vábení nechat se zpátky zaměstnat. Daleko lépe se to snáší, když víš, proč to děláš.

Můžeš mi to přiblížit na pár příkladech? Co se vám povedlo, nebo v nejbližších letech, věřme, povede rozhýbat? Myslím teď především u vašich klientů. A na co jsi ty osobně hrdý?

Za ty tři roky a půl jsem hrdý především na tým, který se podařilo vybudovat. Tvoří ho motivovaní lidé, kteří jsou oddaní své práci a myšlence pozitivně ovlivňovat život v našem kraji. I přes rok trvající pandemii jsme se loni na podzim nastěhovali do nové budovy a máme v ní pět firem, které fungují. Na co jsem dál hrdý, a opravdu mě to těší, je jejich vzájemná spolupráce. O tom jsem ostatně mluvil na začátku. Máme tady Statotest, který využívá chytrých IoT krabiček od Hardwaria, nebo kluky z nullspaces, kteří se spojili se studiem _STROY a mají naprogramovanou hru s reálným potenciálem změnit svět herního byznysu. Troufám si říct, že to jsou projekty, které by neměly šanci vzniknout, kdyby lidé z těch firem neseděli na jednom patře a nepotkávali se na našich akcích.

Na začátku jsem si dal milník pět let, aby za námi bylo něco vidět. Když si uvědomím, že už rok fungujeme v lockdownu, tak tohle všechno hodnotím pozitivně. Jak z pohledu kvality, tak třeba i renomé, které Lipo.ink, potažmo v Liberecký kraj, v naší komunitě inovačních center získal.

Když porovnáš Liberec s Prahou, Brnem, Ostravou, což jsou významná centra vědy, výzkumu a inovací. Kde se pohybujeme? A na co tady v regionu s naší historií, tradicí a současnými zdroji reálně máme.

Já si myslím, že reálně máme na úplně všechno. Předpoklady pro to, aby se Liberecký kraj proměnil v mimořádně úspěšný region v evropském měřítku, tady jsou. Je jenom na nás, kolik tomu jsme ochotni dát energie. Vezmi si, je tu vysoká životní úroveň, je tu bezpečno, dá se tady kvalitně bydlet, je tu čisté životní prostředí. Máme vysokou školu, spoustu chytrých lidí.

Máme reálné předpoklady stát se mimořádně úspěšným regionem v Evropě. Je jenom na nás, kolik tomu jsme ochotni dát energie.

Ano, Praha, Brno, Ostrava jsou větší města, která mají jinou identitu. Což je naprosto v pořádku. Liberci hraje do karet blízkost Prahy. Když chci za kulturou, mám to hodinu do Prahy. Když chci do lesa, tak ho mám skoro za domem. A to je důležité pro lidi, které sem chceme přitáhnout, i pro jejich rodiny.

Máš nějaké vzory, regiony v Evropě (ve světě), které jsou na tom podobně, jako Liberecký kraj? Ať už historií, velikostí, polohou nebo přírodními podmínkami. Regiony, které čelily podobným výzvám v oblasti podpory inovativního prostředí, měly vize a úspěšně je přetavily v realitu? Řekneš mi jeden příklad a příběh?

Řeknu ti příběh regionu St. Gallen. Má všechno, na co se ptáš, a úsměvné na tom je, že je to shodou okolností náš partnerský region. St. Gallen je podobně velký, má kolem sebe krásnou přírodu, má textilní historii i výzkum v oblasti nanotechnologií. Co se polohy týká, leží hodinu cesty od Curychu, ekonomického centra Švýcarska. Když porovnáš platy v těchto dvou oblastech, tak najdeš stejný rozdíl jako mezi Libercem a Prahou. A logicky také podobný odliv mozků stěhujících se za lepším.

V St. Gallenu vybudovali inovační centrum v brownfieldu na ploše čtyř tisíc metrů čtverečních. Dělají prakticky to samé, co my v Lipo.ink, jen jsou zhruba o šest let napřed. Mají obrovskou výhodu ve spolupráci s kantonální bankou. Má ji každý kanton ve Švýcarsku. Ta banka je schopna do určité míry poskytnout startupům financování. V obecné rovině těží z lokálního patriotismu, z kombinace přírody, dostupnějšího bydlení, příznivých podmínek pro život. Lákají na to chytré lidi, s jejichž pomocí rozvíjejí technologická odvětví, která jsou v kantonu silná.

Kdybys mohl tady a teď udělat jednu jedinou věc pro to, aby se v našem kraji potažmo v celém Česku zlepšila inovační kultura, co by to bylo?

Jak jsem říkal, my opravdu máme všechny předpoklady pro to, být ve světě úspěšní. Jen o tom nevíme. Pořád tu je do jisté míry z éry totality zakořeněná mentalita, která nám říká: „Hlavně nevyčnívej, hlavně si nic nepřej, protože na to nemáš nárok.” Já si myslím, že nárok máme všichni, a jediné, co nám brání, jsme my sami. Ti, kteří to už pochopili, jsou úspěšní v Česku i ve světě. Na ně je potřeba ukazovat.

Na závěr, pohybuješ se v prostředí firem, které přináší do kraje vize budoucnosti. Velká výzva následujících let bude ustát a překonat současnou krizi. Jaká je tvoje vize. Překonáme virus, ekonomika začne sčítat škody, co dál?

Všeobecně, lidstvo má neuvěřitelnou schopnost hledat cesty, adaptovat se, přežívat. Naše země je v tomhle mimořádně dobrá. Myslím si, teprve až se ekonomika znovu otevře, uvidíme, jak moc zlé to bylo. Čímž teď nechci vůbec zlehčovat ztráty na životech a všechno okolo. To je tragické.

Chci hledat pozitivní dopady. Digitalizaci naší společnosti například. Flexibilnější pracovní prostředí. Mě vždycky zaráželo, jak se tu chováme k ženám a jejich kariérám. Na to, jak je naše země obecně přátelská vůči lidem... žena aby se tu bála otěhotnět a jít po mateřské žádat o práci s flexibilním úvazkem nebo částečným home office. V tomto směru to může přinést impulz ke změně k lepšímu. Na druhou stranu, je jasné, že digitální komunikace nikdy tu osobní „face to face” rovinu nenahradí. Na to jsme příliš sociální bytosti.

Díky za rozhovor!