„Znalosti IT přinášejí užitek dětem i špičkovým profesionálům," říká Jana Vitvarová z Fakulty mechatroniky TUL

Jana Vitvarová je vysokoškolskou pedagožkou. Na Technické univerzitě v Liberci předává studentům své bohaté znalosti a zkušenosti ze světa informačních technologií. Sama byla jednou z prvních slovenských Erasmaček a z nespočtu studijních pobytů (nejen v rámci programu Erasmus) si domů přivezla obrázek o tom, jak se dají věci dělat jinak. Dnes je překlápí do výuky na TULce v Liberci, který se stal jejím novým domovem. Co ji přivedlo ze židle v galwayském výzkumném institutu za katedru ve městě pod Ještědem a proč bychom se všichni měli učit informatiku? Dozvíte se v našem novém článku.

Jana začala s programováním už ve čtvrté třídě. V deseti letech nastoupila do kroužku, který vedl její otec. „Učili jsme se na strojích, které on s kolegou vyvíjeli. Tenkrát mě to chytlo a nepustilo,” otevírá povídání Jana Vitvarová a ihned si vybaví vzpomínku na jeden ze svých prvních programů, který napsala v jazyce G Basic.

Okouzlení světem kódu bylo silné. „Roztočte jednou vrtuli a začnou se dít věci,” směje se Jana. „Pamatuji si, jak jsem na jehličkové tiskárně tiskla pozvánky na své narozeniny. Dnes banální věc, tenkrát velký pokrok. Pochopila jsem, že se mi díky IT otevírá fascinující svět.”

Její cestu v začátcích výrazně ovlivnili oba rodiče. „Mamka učila cizí jazyky a to ovlivnilo můj výběr střední školy, bilingvního belgického lycea u nás v Žilině se čtyřmi hodinami francouzštiny denně. Pochopila jsem tam, že když chci do něčeho proniknout, musím systematicky a intenzivně pracovat. S francouzštinou jsem začínala od nuly a už za rok jsem se bez problému domluvila. Tenhle přístup mi zůstal dodnes,” prozrazuje Jana, odkud pramení její houževnatost v práci.

Sázka na telekomunikace vyšla

Když se Jana rozhodovala, jakému oboru se věnovat na vysoké, padla volba na tehdy velmi perspektivní obor telekomunikací. A byla to trefa do černého. Ve chvíli, kdy v roce 2001 vysokou školu končila, přišel na českém a slovenském trhu doslova boom mobilních operátorů.

„Telekomunikace na začátku nového milénia letěly. Už během studia jsme se dostaly se spolužačkou přes Erasmus na Institut telekomunikací v Paříži. Všechno tam bylo prakticky orientované. My, studenti, jsme řešili reálné projekty pro reálné zákazníky. To pro mě bylo do té doby nemyslitelné, zlomová zkušenost, ze které čerpám dodnes,” popisuje Jana

Za téma diplomové práce si Jana zvolila téma přenosu hlasu po internetu a tím plynule přešla do oboru informatiky. Na diplomce spolupracovala s francouzskou společností Alcatel, která v devadesátých letech přivedla na trh ikonický tlačítkový telefon s nezaměnitelnou anténkou. Své téma si přenesla i do doktorského studia, kde zkusila stáže ve Vídni a ve francouzském Telekomu. Do toho všeho zvládala i částečný úvazek ve firmě Siemens.

Vysokoškolská studia absolvovala Jana v rodné Žilině, přesto na půdě univerzitního kampusu strávila o dost méně času, než její vrstevníci. Vyrážela za zkušenostmi na zahraniční pobyty, kterými semestry na univerzitě vydatně a s radostí prokládala. Jak sama říká, byla v tomto ohledu na fakultě zjevením. „Ovládat dobře jazyky a zúročit to ve formě zahraničních studijních pobytů nebylo tehdy vůbec běžné a programy jako Erasmus byly v Česku a na Slovensku zatím v plenkách.”

Do irského Galway už ve dvou

Erasmus ovlivnil Jany život nejen ve studijní rovině. Během oslav miliontého studenta programu se stala ambasadorkou Slovenska, její budoucí manžel reprezentoval Česko. V době oslav ovšem ještě neměla tušení, že se setkání s českým ambasadorem z Liberce brzy stane osudným a další kroky už budou společné.

Při přemítání, co dál, zvítězila nabídka Digital Enterprise Research Institute v irském Galway, kam se Jana s manželem vydali v roce 2005. „V tu dobu bylo Irsko ohniskem inovací. Technologie tam dostaly zelenou a do země přicházeli zahraniční výzkumníci ve velkém. Irů byla v ústavu jen zhruba třetina. V Galway jsem okusila světový výzkum, velké konference, vědecké publikování a viděla jsem, jak vysoko může být laťka nastavena.”

Kromě vědy si Jana na severu vyzkoušela i to, jak se v Irsku rodí. Vzpomíná na to s úsměvem a dodává, že to byla přesně ta chvíle, kdy se její kariéra zlomila do další fáze.

Nový život pod Ještědem

S rodinou se Jana přesunula do Innsbrucku, kde měl irský institut svou pobočku. A opět se jí vyplatila znalost jazyků. „Začala jsem v rakouské školce učit angličtinu. Chtěla jsem být co nejvíc s dětmi a přitom něco dělat. Tak jsem se nabídla, že budu ve školce, kam chodily moje děti, učit,” popisuje přehozenou životní výhybku. Ta jí nakonec s rodinou zavála až pod Ještěd. „V momentě, kdy padlo rozhodnutí o návratu, jsme si ani nemuseli házet korunou mezi Libercem a Žilinou. Liberečáci se prostě nestěhují, takže bylo jasno,” vtipkuje o návratu domů.

V Liberci začala Jana vyučovat informační technologie na Technické univerzitě v Liberci. Do nové práce nastoupila s vidinou přinést studentům svoje znalosti a zkušenosti se zahraničí a zároveň výuku co nejvíce provázat s praxí. Využívá při tom kontaktů z minulosti. Díky tomu mohla například do výuky zapojit materiály od firmy Oracle nebo zajistit studentům exkurzi v maďarském Siemensu a rakouském Medelu, kde její bývalí kolegové vyvíjí software pro kochlární implantáty.

„Chci, aby byli studenti ve firmách, které navštěvujeme, aktivní. Připravují si prezentace o tom, co se na univerzitě učí, nezřídka připojí své nápady. A je super vidět, že to ty firmy zajímá,” vypráví Jana s jiskrou v oku. „Koneckonců, spousta věcí, které v těch firmách vidí, se často nedají ani přednášet. To se musí zažít v praxi,” dodává.

Probouzet zájem u mladých

Práce s mládeží pro Janu za hranicemi univerzitního kampusu nekončí. V Centru talentované mládeže pracuje s nadanými dětmi. Používá přitom online kurzy původem ze Spojených států. „Obsah kurzů odpovídá předmětům na vysoké škole, zacílené je to ale na mladší studenty. V USA to uznávají u přijímacích zkoušek a pomalu na to reagují už i některé školy u nás.”

Pro inspiraci se nebojí jít hodně daleko. Z izraelské univerzity přenesla do Česka program, kde je úkolem studentů sestavit počítač, opatřit ho softwarem a ve vlastním vymyšleném jazyce naprogramovat hru Tetris. „Studenti si vyzkouší řešení úkolu od A do Z. Jak hardwarovou, tak softwarovou stránku věci,” popisuje Jana a dodává, že tento projekt je rozsáhlejší a se studenty jim zabere celý rok. Ve Francii se zase inspirovala hrou s Legem, která simuluje principy agilního vývoje software. „Už jsem ji hrála se školáky, studenty i profesory. Všichni si učení hrou náramně užívali.”

Naučit programovat chce přirozeně i svoje děti. Vymyslela proto kurzy pro Dětskou univerzitu, kde se školáky probírá základy programování. „Ony nejradši programují hry, ale já se je snažím vést i k užitečnějším věcem. Třeba si naprogramovat poznávačku na přírodopis nebo rozpohybovat bionickou ruku,” odhaluje Jana přístup k výuce IT těch mladších. Mimo to je i spojkou mezi TULkou a spolkem Czechitas, kterému v minulých letech pomohla na univerzitě uspořádat Letní školu IT.

Sama vidí největší přínos informatiky právě v tom, že komukoliv, od nejmenších dětí po profesionály snad ve všech oborech, dává do rukou velmi silné nástroje. „Je pak jen na nich, zda jim tyto nástroje poslouží k vytvoření čehosi nového, krásného a užitečného nebo zda si s jejich pomocí ‚jen‘ ušetří náročnou práci,” uzavírá Jana.